5 + 1 tip na letní čtení. Je libo napětí, nebo něco k zamyšlení?

Autor Dana Grófová

Co kdyby listopadová revoluce dopadla jinak?

(Alena Mornštajnová – Listopád)

Jednou z nejlepších současných českých autorek je nepochybně Alena Mornštajnová. Ta se proslavila zejména svou Hanou, která před několika lety zaznamenala velký ohlas. Chvála ji ostatně provází dodnes a ne nadarmo ji čtenáři považují za nejlepší z autorčiných knih. Jde o poválečný příběh, který vypráví osud jedné rodiny a odhaluje její pohnutou historii očima dívky Miry a její tety Hany. Tentokrát to ale bude o něčem jiném.

Listopád je autorčiným zatím posledním dílem. A i když někteří říkají, že na Hanu nemá, tak by určitě neměl uniknout vaší pozornosti. Alena Mornštajnová se v něm pustila do alternativní historie po listopadu 1989. Jak by to u nás vypadalo, kdyby to tehdy všechno dopadlo úplně jinak? Ze čtení Listopádu vám půjde mráz po zádech. Jak málo stačilo, abychom dnes žili docela jinak.

Příběh Marie, která kvůli účasti na demonstracích skončí ve vězení, neví, co se stalo s jejím manželem a zůstává sama s myšlenkou, že neuvidí vyrůstat své děti. Na druhé straně je příběh Magdaleny, dívky, která vyrůstá v domově, kde se učí, jak být správným socialistickým člověkem. Jejich osudy se nakonec propletou, ale ne tak, jak si představovaly.

Věřte mi, že po dočtení si pomyslíte, jak jste rádi, že vaši rodiče, prarodiče a jejich přátelé bojovali za svobodu, kterou si dnes můžeme užívat. Listopád, byť to není co do tématu lehké čtení, přelouskáte jedním dechem (možná dvěma). Kniha vám otevře oči, donutí vás zamyslet se nad tím, jak byste se v té době asi zachovali vy – šli byste proti proudu a bojovali za svobodu, nebo byste pro bezpečí své a své rodiny raději dělali, co režim káže?

Když musíš skrývat to, kdo skutečně jsi

(Tomasz Jedrowski – Plavec ve tmě)

V době socialismu ještě chvilku zůstaneme, jen se přesuneme do Polska 80. let. Pokud hledáte něco emotivního, hlubokého, do čeho se ponoříte a co přečtete na jeden zátah, pak je Plavec ve tmě přesně pro vás. Není to ale žádný přeslazený příběh. Tomasz Jedrowski píše o homosexualitě, tématu, které je i dnes v mnoha společnostech tabuizováno, přičemž se spousta lidí stále tváří, že něco takového, jako je láska mezi lidmi stejného pohlaví, přece vůbec neexistuje nebo že je to nedej bože nějaká choroba.

Číst Plavce ve tmě je jako číst jeden dlouhý milostný dopis. Není to nic prvoplánového a s romantikou jde ruku v ruce i drama. A vy jen čekáte, jak to dopadne. Nakonec si uvědomíte, že najít v životě štěstí není vůbec snadné, natož ještě v době, kdy nemůžete ukázat své pravé já. Přesně to se totiž děje Ludwikovi, který celkem brzo zjistí, že není stejný jako ostatní a že to bude muset pravděpodobně do konce života skrývat. Když mu cestu zkříží Januzs, poprvé se bude cítit sám sebou. Navzdory tomu oba hlavní hrdiny provází tajemství, oba mají rozdílné názory na jejich vztah – jeden by to nejraději vykřičel světu, druhý ho chce tajit. A doba, ve které žijí, jim to neulehčuje.

Plavce ve tmě si zamilujete nejen díky postavám, ale i díky pozadí, na kterém se příběh odehrává. Zajímavé je, že autor popsal Varšavu jen na základě vyprávění svých rodičů, ve skutečnosti ji nikdy neviděl. Na realističnosti to knize ale vůbec neubírá.

Tajemství z minulosti navždy neutajíš

(Shari Lapena – Její konec)

Teď trochu na odlehčenější nótu. Jestliže máte rádi psychologické thrillery, Shari Lapena je skvělou volbou. Možná si vzpomenete na její prvotinu Manželé odvedle, díky které si autorka získala velikou oblibu. Autorčina poslední vydaná kniha s názvem Její konec je příběhem zrady, ztráty důvěry i stínů minulosti, které vás dřív nebo později doženou.

Když se v životě manželů Stephanie a Patricka zjeví Patrickova dávná milenka, která je bude vydírat, vyplavou na povrch věci, které měly být pohřbené. A věřte, že smrt Patrickovy bývalé manželky není jedinou z nich. Stephanie, vyčerpaná péčí o novorozená dvojčata, je pod neustálým tlakem tajemství o svém manželovi. Neví, komu věřit – manželovi, kterého milovala, nebo vyděračce, která tvrdí, že zabil svou první ženu? Na čí straně je pravda?

Shari Lapena zase jednou dokazuje, že tenhle žánr jí prostě jde. Kniha se čte sama, má spád a bude vás napínat až do konce. Je plná zvratů a vždy, když si budete myslet, že jste tomu přišli na kloub, přijde autorka s něčím, co vás vyvede z omylu. Napínavé čtení si žádá už jenom klid a něco dobrého k pití.

Když si senioři krátí čas řešením vraždy

(Richard Osman – Čtvrteční klub amatérských detektivů)

Preferujete inteligentní zábavu? Kniha Richarda Osmana vám jí dopřeje opravdu hodně. Skupinka čtyř seniorů ze čtvrti Coopers Chase (což je taková vesnička pro penzisty) – Elizabeth, Ibrahim, Ron a Joyce – tráví své volné chvíle probíráním se starými odloženými případy a jejich řešením, když jim najednou spadne do klína „čerstvá“ vražda. Všichni jsou u vytržení a hned se pustí do pátrání po vrahovi, který je pravděpodobně mezi nimi.

Osman staví děj Čtvrtečního klubu amatérských detektivů na postavách – a dělá dobře. Každá z nich má v knize své místo, každá je vybavena jedinečnou osobností, vlastní minulostí (mnohdy dost záhadnou) i tajemstvími. To vše je protkané britským humorem, vícevrstvou záhadou a sympatickými charaktery nejen hlavních postav.

Zvraty, spiknutí, tajemství, britský humor – to všechno v jednom balení dokonalé knihy. Budete se smát, budete brečet a budete to chtít sdílet se všemi kolem. Navíc se to čte samo. Krátké kapitoly mají otevřený konec, takže vás nutí číst dál a obracet stránku za stránkou, až najednou zjistíte, že jste na konci. Čtvrteční klub amatérských detektivů je zkrátka ideální čtivo, ať už jste kdekoliv. A dobrá zpráva je, že Richard Osman už pracuje na svém dalším díle, který by měl v originále vyjít někdy na podzim.

Vzdušné pirátství a jak to všechno začalo

(Brendan I. Koerner – Nebe patří nám)

Vydavatelství Absynt je mou srdcovkou. Pokud patříte k milovníkům non-fiction a reportážní literatury, Absynt vás bude zásobovat tou pravou literaturou. Po čemkoliv z jeho produkce sáhnete, bude vynikající, ať si vyberete z edice Prokletí reportéři, Dějiny, Kalligram nebo 100 %. Kniha Nebe patří nám ale možná není úplně nejlepším tipem pro někoho, kdo se bojí létání a do letadla nastupuje jen nerad.

Příběh únosců Willieho Rogera Holdera a Catherine Marie Kerkowové je jako příběh Bonnie a Clydea. Jen se odehrává ve vzduchu, tedy v uneseném letadle. Brendan Koerner ve své reportáži vypráví nejen jejich příběh, ale mapuje i historii únosů letadel v Americe, motivaci únosců i jejich úspěšnost. Tak třeba v 60. letech jste mohli v klidu nakráčet do letadla jen tak, oznámit únos a nechat se odvézt do Havany nebo třeba na Havaj. A vlastně téměř beztrestně, protože americké zákony nějaké vzdušné pirátství vůbec neřešily. Nějaké kontroly tehdy vůbec nebyly, letenky vás vyšly na několik dolarů, a tak jste si mohli letadla unášet, jak se vám zachtělo.

Při čtení postupně zjistíte, proč dnes nástupu na palubu letadla předchází celá řada kontrol, proč s sebou nesmíte mít nic ostrého nebo proč vlastně Francie v 70. letech nechtěla Holdera s Kerkowovou vydat. Rozhodně to není kniha na jeden den, a to i přesto, že je napsaná velmi dobře a lehce. Bude to chtít některé části zpracovat. Proto doporučuju Nebe patří nám střídat se čtením ještě něčeho dalšího. A možná si ji neberte do letadla. 🙂

Tip navíc pro všechny nostalgiky

(Stephenie Meyer – Půlnoční slunce)

Poslední tip bude pravděpodobně spíše pro holky, ženy. Pamatujete se na slavnou ságu o upírech a vlkodlacích s názvem Stmívání? Od jejího vydání už uběhlo 15 let, ale vsadím se, že jste ji jako puberťačky četly taky a přely se o to, zda je lepší tým Edward, nebo tým Jacob. Autorka Stephenie Meyer teď po 15 letech vydala pokračování. Půlnoční slunce opět vypráví příběh lásky upíra a člověka, ale tentokrát z Edwardovy perspektivy. Kniha vám nabídne jeho pohled na dění prvního dílu série a vhodí vás do vln nostalgie.

Kdyby vás odrazovala tloušťka knihy, nebojte se. Čte se to lehce a rychle. A i přestože se Edward někdy zamotává do vlastních myšlenek, několikrát opakuje totéž (jen jinými slovy) a bude vám připadat s každou další stránkou jako stále větší stalker, bude se vám při čtení rozlévat úsměv na tváři. Plusem je také to, že Půlnoční slunce je oproti Stmívání akčnější. Takže pokud máte chuť vrátit se do časů svého teenagerského já, směle do toho.

Není bez zajímavosti, že Stephenie měla knihu vydat už před lety po uzavření celé 4dílné série Smívání, ale po tom, co se jí někdo naboural do počítače a zveřejnil několik kapitol Půlnočního slunce, se rozhodla od svého záměru upustit. Nakonec se k fanouškům dostává až nyní. Pokud se pro ni rozhodnete i vy, doporučuji sáhnout po originále a české vydání si pořídit jen do sbírky, obsahuje totiž opravdu velké množství chyb.

Tak co? Už víte, co budete v létě číst? Možností a knih je nepřeberné množství. Věřím, že si každý vybere podle své chuti, ať už non-fiction, něco napínavého, něco romantického, nebo třeba biografii či memoáry.